Vaše řešení je na vysoké úrovni a obsahuje všechny přísady, jaké řešení pro např. ústřední kolo mít má. Přesto se nejlepší kuchař pozná podle toho, v jakém pořadí a poměru ty přísady nakombinuje a vy máte ještě prostor na tomto zapracovat.

Jednoznačně oceňuji dobrou teoretickou přípravu, definici měrné stáčivosti, Drudeova modelu a Malusova zákona. Tady doporučuji namísto definice spektra za monochromátorem definovat spektrální propustnost monochromátoru, protože ta nezávisí na spektru zdroje a je tak více reprezentativní pro samotný monochromátor. Chápu, že kvůli tvaru spektra žárovky by propustnost byla obtížně vypočitatelná v modré oblasti, ale proč nezkusit třeba halogenovou žárovku, ta je dobře dostupná a má spektrum posunuté více do modra.

Experiment je velmi dobře navržený a popsaný, nezaškodila by lepší systematičnost. Třeba obr. 3(a) mě nepřesvědčil, spíše mám pochyby, jestli aparatura funguje jak má. Standardní postup je otočit analyzátor o celých 180°, aby byl krásně vidět celý kosinus. Prezentované křivky pak odrážejí spektrum zdroje a nevypovídají tak nic o monochromátoru samotném. Pro mě ideální by bylo změřit a vykreslit barevnou mapu (ne 3D kopce, ze kterých se nedá nic odečíst) propustnosti v závislosti na vlnové délce a úhlu natočení polarizátoru pro pár sloupců roztoku. Z toho by vyplynulo, jak monochromátor optimalizovat.

Nakonec, a to je můj ústřední bod, je škoda, že více nevyužíváte torii. Ve vaší aparatuře se dá snadno změřit měrná stáčivost pro pár vlnových délek a pak můžete teoretické vztahy aplikovat a předpovědět tvar spekter v různých experimentálních uspořádáních. Pak vám stačí pár případů ověřit a nakonec jenom s pomocí teorie provedete optimalizaci a rovnou sestrojíte ideální monochromátor. Ve vašem řešení jsou teoretické vztahy sice uvedené, ale nejsou vůbec k ničemu použité, takže jakoby tam nebyly, což je škoda a motivace do budoucnosti.